english2023    24. 10. 26. 10. 3. 11.

Koncert HFHK, 5.11. 2009 - Bernd Alois Zimmermann

Druhý koncert Hudebního fóra Hradec Králové byl celý věnován dílu významného německého skladatele Bernda Aloise Zimmermanna.

Večera se tentokrát ujali hostující umělci. V první skladbě Présence (Přítomnost) s podtitulem "bílý balet v pěti scénách" pro housle, violoncello a klavír účinkovalo znamenitě sehrané Trio Praesenz (S.Atiko Ahrend, J.F.Ťupa, R.Stub), doplněné "němým speakerem", předkládajícím publiku tabule s abstraktními texty imaginárního scénického kusu. Skladba, používající převážně sónické prvky, má vnitřní spojitost a její kontrastně vystavěné věty dokáží udržet posluchačskou pozornost. Autorova práce se zvukovými pásmy je dráždivě apartní a s velkým nasazením hrající trio skladbu skutečně přesvědčivě prožívalo.

Poté nastoupil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který řídil oddaný interpret soudobé hudby Bernard Kontarsky. Zimmermannův "černý balet" Hudba k hostině krále Ubu je rafinovanou koláží citátů od renesance až po Stravinského. Princip střihové komposice kupí tyto citáty ve sledech i souběžných vrstvách, mnohdy složitě polyrytmicky prolnutých. Skladba neustále něčím překvapuje, jednotlivé části se postupně zestručňují (až poslední díl se rozroste v ironicky protahovanou kodu se zdůrazněním bicích). Hudební věty jsou prokládány vstupy řečníka (výborný Vojtěch Babka), který má za úkol dle aktuální společenské situace vybrat texty satiricky glosující současné dění (dlužno říci, že Babkův výběr byl znamenitý).

Ačkoli stěžejním záměrem skladatele byl v souladu s námětem ironický škleb a hořká hudební karikatura, paradoxně si hudební materiál do jisté míry žije svým vlastním životem: z hudby mimo jiné vane humor velmi inteligentní a různé citáty přinášejí úryvky tradiční melodiky i příjemné harmonie, takže výsledný dojem je možná o poznání libější, než možná autor předpokládal. Kontarsky projevil znamenitý smysl pro zpřehlednění celé hudební struktury a orchestr hrál se zjevnou chutí.

Violoncellista Jan Filip Ťupa, který již na počátku koncertu vystoupil jako člen klavírního tria, se po přestávce ujal sólového partu Zimmermannova Koncertu pro violoncello a orchestr "ve formě pas de trois" (opět tedy autorova představa "imaginárního baletu").

Skladba je v prvé řadě bohatým a proměnlivým světem zvuků, rytmů a vzdor resignaci na jakékoli tradiční melodicko-harmonické postupy navozuje zvukovými barvami pocit multižánrovosti. Důležitou roli v ní vedle sólového partu hraje skleněná harfa (neobvyklý nástroj vzniklý již v 18.století). K výkonu znamenitého violoncellisty se opět připojil vyvážený a profesionální výkon orchestru pod jistým vedením Bernharda Kontarského.

Michal Novenko