Sauli Zinovjev

Un grande sospiro pro orchestr (2018)

Nakladatel: Birdsong Music Publishing

Jimmy López Bellido

Aino (2022)

Nakladatel: Birdsong Music Publishing

- - - Přestávka - - -

Andrea Tarrodi

Liguria (2012)

Nakladatel: Albatross Musikproduktion

Esa-Pekka Salonen

Gemini (2019)

Nakladatel: Wise Music Classical

Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Rastislav Štúr dirigent

 

Hluboký povzdech Zinovjev nekomentuje. Odkazuje jen na litografickou verzi Munchova Výkřiku na přebalu vydání a Kafkův aforismus uvozující v partituře poslední třetinu skladby. Munch popsal svou inspiraci: „Šel jsem po cestě se dvěma přáteli – slunce zapadalo za horu nad městem a fjordem – pocítil jsem nápor smutku – nebe se náhle změnilo v krvavou červeň. Zastavil jsem se, opřel o zábradlí, smrtelně unaven… – plápolající mraky nad [modročerným] fjordem, byly jak krev a meč… – a cítil jsem jakoby velký výkřik bez konce, šel tou nekonečnou přírodou.“ Kafkova paradoxní průpověď zní: „Na tomto místě jsem ještě nikdy nebyl: jinak se tu dýchá, vedle slunce mnohem oslnivěji září hvězda.“

Symfonická báseň Aino zhudebňuje čtvrtou runu Kalevaly, v níž hlavní hrdinka volí raději smrt, než aby se vdala za starce Väinämöinena. Peruánský skladatel nevnucuje svůj pohled na příběh. Během pobytu ve Finsku se naučil naslouchání tomu, co příběh sám chce říci. Partituru bohatě protkal jednotlivými verši finského národního eposu. Naříkající Aino vidí na mysu tři koupající se panny, které ji k sobě vábí (viz sóla dvou houslí a violy). Když se k nim přidá, skála se s ní zřítí na dno moře. Zajíc upaluje k matce se smutnou zprávou, že krasavice zahynula. Z řek a vodopádů matčiných slz se vynoří trojice zlatých skal, bříz a kukaček. Dílo vrcholí i končí kukaččím proroctvím života bez radosti.

V Ligurii zhudebnila Andrea Tarrodi vjemy z návštěvy Cinque Terre zapsané na seznam světového dědictví UNESCO, tedy z pěti italských rybářských vesniček – spíše lidských vlaštovčích hnízd – přilepených na útesech nad Ligurským mořem. Vysoké vlny Riomaggiore, hodiny odbíjejí dvanáctou na věži kostela v Manarolu, felliniovskou scénu na pláži v Monterossu s lidmi spěšně zabírajícími místa pod barevnými slunečníky, strážní věž a hory Vernazzy i hvězdnatou oblohu nad Corniglií. Opakování rytmů a motivů se blíží úspornosti minimální hudby a stejné je i navození omamného zvukově-pohybového stavu. Tarrodi však neobětovává melodii: motivy pojímá jako melodické zárodky, které lze snadno rozšířit.

Kypivý růst jediné hudební DNA dvěma opačnými směry využil Salonen k hudebnímu vyobrazení dvojčat: nesmrtelného Polluxe a smrtelného Kastora. Otcem prvního byl bůh Zeus, který v podobě samce labutě svedl Lédu, která již čekala dítě s králem Tyndareem. V první části diptychu vstoupí do zamračeného světa bohů i Rilkeho surrealistická představa Orfeova zpěvu. Vysoký strom v uchu symbolizuje sjednocení umění a přírody silou pouhé písně. Hyperaktivní hudba druhé části vystoupá do nejvyšších poloh, načež klesne do propasti. Když zemřel Kastor, odmítl Pollux nesmrtelnost a přijal nabídku být s bratrem střídavě pod zemí a nad oblaky. Od té doby jsou i hvězdami na nebi – Blíženci, lat. Gemini.

Rastislav Štúr je absolventem JAMU v Brně. Působil jako ředitel (2018–21) a šéfdirigent (2008–20) Opery Slovenského národního divadla. Pravidelně spolupracuje se Slovenskou filharmonií a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Dirigoval Státní akademický symfonický orchestr J. Světlanova, Moskevskou filharmonii, Filharmonický orchestr Štrasburk. Účinkoval s M. Caballé, E. Gruberovou, J. Obrazcovovou, G. Beňačkovou, J. Callejem, P. Dvorským ad. Vystoupil v berlínském Konzerthausu, curyšské Tonhalle, římské Národní akademii Sv. Cecílie, Velkém sále Moskevské konzervatoře, v USA, Japonsku, Číně, Brazílii aj.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k nejvýznamnějším a nejstarším českým orchestrům. Jeho šéfdirigenty byli Ančerl, Klíma, Krombholc, Vajnar, Válek a Lenárd. Současným šéfdirigentem a uměleckým ředitelem je Petr Popelka. Jako hosté u orchestru působili Talich, Munch, Scherchen, Konwitschny, Neumann, Mackerras nebo Rožděstvenskij. Významné místo v profilu tělesa vždy měla a má soudobá hudba, své skladby s orchestrem provedl Prokofjev, Honegger, Penderecki ad. Rozhlasoví symfonikové pravidelně koncertují téměř v celé Evropě, v Japonsku, Jižní Koreji, Číně, na Tchaj-wanu a v USA.

Výkladové texty: Marek Hrubecký

« Zpět na program HFHK 2023