Obsah stránky:

Brožura Vstupenky « Zpět na program HFHK 2023

úterý 24/10/2023, 20.00 h
sál Filharmonie Hradec Králové

F1 – Bolero po asijsku

Skladbou Modrá katedrála, vidinou skleněné katedrály na obloze, se Jennifer Higdon vyrovnávala s úmrtím mladšího bratra na rakovinu. Nekonečné modro možností postupování duše do vyšších sfér jí splynulo s plutím skrz křišťálové sloupoví chrámové lodě, se zrychlujícím se letem vzhůru kolem oživlých vitráží s muzicírujícími anděly. Ve skladbě, která vede od rozjímání přes rozpínání duše až k vytržení, má zvláštní roli klarinet a flétna. Na první nástroj hrál zesnulý bratr, na druhý skladatelka sama. Píseň vzpomínek začíná starší sourozenec, flétna. Samostatná rytmizace jednotlivých linií a vrstev vyvolává dojem současného pohybu několika rychlostmi. Autorka nazvala svoji kompoziční metodu kontrapunktem textur. Přestože součástí truchlení je také hněv a cesta prochází perkusními mraky, vzestupný pohyb vyjadřuje převážně naději. V závěru se vrací pomalé tempo a klarinet putuje dál sám. Uvolnění psychického napětí ztělesňuje zvuk čínských zdravotních neboli reflexních kuliček-rolniček.

Text nakladatelství Lawdon Press: Jennifer Higdon je jednou z nejuznávanějších osobností současné americké klasické hudby. Získala Pulitzerovu cenu za hudbu 2010 za Houslový koncert, Grammy 2010 za Koncert pro bicí nástroje, Grammy 2018 za Violový koncert a nejnověji Grammy 2020 za Harfový koncert. Její první opera Cold Mountain získala Mezinárodní operní cenu v kategorii světová premiéra a nahrávka opery byla nominována na 2 ceny Grammy. V roce 2018 získala Nemmersovu cenu Severozápadní univerzity, která se uděluje současným skladatelům klasické hudby s výjimečnými úspěchy, kteří významně ovlivnili obor kompozice. Její díla byla nahrána na více než sedmdesáti CD. Higdonová se těší několika stovkám provedení svých děl ročně a Modrá katedrála je dnes nejhranějším soudobým orchestrálním dílem, které bylo provedeno více než 700krát po celém světě.

Rouse, držitel Pulitzerovy ceny i Grammy, se aforisticky vyjádřil, že je skladatelem rychlé a zuřivé hudby. Hlasitost v jeho tvorbě souvisí s citovou naléhavostí, potřebou člověka jásat nebo křičet. Rousův Varhanní koncert nemá přes hranice hudby jdoucí námět, ani nepopisuje souvislý duševní vývoj, např. od stísněnosti k radosti nebo od agónie k extázi. Jeho obsah je rtuťovitější. Střídání citových stavů je náhlé, stejně jako kmitání mezi tradicí a modernitou, libozvučnými durovými trojzvuky a souzvuky nelibozvučnějšími až drsnými. Míra disonance však není nikdy tak vysoká, aby skladateli bránila v přesvědčivém obratu k harmonii, která se vztahuje k určité tónině. V úvodu skladby Rouse volně cituje Poulencův Varhanní koncert, v závěru Symfonii č. 3 – „Varhanní“ Saint-Saënse. Barvy vysokých dechových nástrojů skladatel považoval za dostatečně zastoupené varhanními rejstříky: sólista a redukovaný orchestr nevedou souboj, doplňují se s cílem ukázat, čeho jsou varhany schopny.

Nitro Yunovy hudby patří Asii, vnějšek Evropě. Klidný sinokorejský dvorní tanec slavíka je v Muaku zarámován nepřímými odkazy na výbušné Svěcení jara Stravinského. Pomyslní evropští tanečníci pozorují asijské. Navzdory prostorové a časové vzdálenosti dochází k ovlivnění: jednak k prosazení dvorního tance identifikovatelného podle hobojů, bicích a tlumených smyčců, jednak k více asijsky laděné odezvě „evropského“ orchestru. Zatímco v evropské hudbě jednotlivé tóny dosahují svého účinku teprve v horizontální nebo vertikální kombinaci, v korejské hudbě je samotný tón předmětem kompozice, jemného výškového, dynamického a jiného tvarování. Popření primátu přesné výšky tónu vede k formě založené nikoli na harmonické evoluci, ale na střídání a překrývání nezávislých zvukových jednotek. Živý pohyb v detailu je podmíněn pomaleji plynoucími celky. Pohyb v nehybnosti, vzájemné doplňování protikladů a tekutost, příp. kruhovost dění vychází z taoismu.

Luan Tan, chaotická – ve skutečnosti postupně zesilující, virtuózně rychlá a rytmická – hudba, vyrůstá z lidových kořenů čínského divadla. Chen touto skladbou opustil svůj dosavadní neoromantický styl. „V boji se sebou samým“ nahradil dřívější bohatě rozvité přitažlivé melodie i velkolepé harmonie zbrusu novým, nikdy neutichajícím tepotem rytmických modelů, výškovými posuny drobných motivů a energií nahromaděnou opakováním. Na rozdíl od Ravela v Boleru nebo Šostakoviče v Leningradské symfonii Chen v Luan Tanu pracuje s „čínskou“ pětitónovou řadou (f-g-a-c-d) a více než jedním tématem. Den po dokončení klavírní partitury skladatel obdržel zprávu o tragické smrti svého devětadvacetiletého syna při autonehodě a až za rok našel sílu k orchestraci. V ní hrají důležitou roli čínské bicí nástroje, dřevěné bloky a kovové činely. „Celkový tón Luan Tanu je energický a šťastný, a to je osobnost mého chlapce. Můj syn a já žijeme v hudbě, která je kladná, dynamická a plná života,“ napsal Chen.

Marián Lejava vystudoval obory skladba a dirigování na VŠMU v Bratislavě a oba obory tamtéž vyučuje. V letech 2007–14 vedl Operní studio VŠMU. Pravidelně uvádí současnou hudbu s předními slovenskými soubory (OPERA APERTA ensemble, VENI ensemble, Musica aeterna, SOOZVUK, Melos Ethos Ensemble). Dirigoval Slovenskou filharmonii, Janáčkovu filharmonii Ostrava ad., hostoval ve Slovenském národním divadle, Národním divadle Košice aj.

Eva Bublová studovala na Pražské konzervatoři varhany a klavír a na Akademii múzických umění absolvovala varhany pod vedením J. Tůmy. Poté vystudovala Conservatoire National Supérieur de Musique ve francouzském Lyonu u J. Boyera. Po návratu pokračovala ještě ve studiu na AMU v cembalové třídě Giedré Lukšaité Mrázkové. Je vítězkou několika mezinárodních soutěží – Pražského jara, Silbermannovy ve Freibergu, Fuxovy v Angeru, d'Onofriovy v Carunchiu nebo Brossardovy v Bellelay. Koncertovala ve většině evropských zemí, v Japonsku a v Kanadě. Jako sólistka vystoupila mj. se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy – FOK. Hru na varhany vyučuje na Pražské konzervatoři.

Filharmonie Hradec Králové nese svůj název od vzniku České republiky v roce 1993. Těleso navázalo na činnost profesionálního městského orchestru založeného v roce 1978, který dosáhl statusu státního symfonického orchestru v roce 1987. Významná období uměleckého rozkvětu orchestru jsou spojena se jmény prof. F. Vajnara, O. Kukala a A. S. Weisera. Od sezony 2018–2019 je šéfdirigentem FHK Kaspar Zehnder. FHK účinkuje na významných festivalech včetně Pražského jara a také v zahraničí, nahrává pro Českou televizi a Český rozhlas. Od roku 2005 je pořadatelkou festivalu Hudební fórum Hradec Králové.

Výkladové texty: Marek Hrubecký

« Zpět na program HFHK 2023