english2023    24. 10. 26. 10. 3. 11.

HUDEBNÍ FORUM ZBARVENÉ JAZZEM A KRVÍ

Každý následující koncert festivalu HUDEBNÍ FORUM Hradec Králové si říkám, že to je vrchol, že už nemůžu být více překvapen, ale pokaždé jsem něčím znovu a s ještě větší intenzitou zasažen. A bylo tomu i 7.11. při třetím festivalovém koncertu. O to více mne těší fakt, že se interpretace skladeb zhostil na výtečnou právě domácí orchestr, tedy FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ, pod taktovkou dirigenta Petra Vronského. Co „na výtečnou“ - výkon královéhradeckého symfonického tělesa považuji za zcela mimořádný!

První polovinu koncertu zaplnily dvě kompozice britských skladatelů. Obě skladby měly společný jeden, ale zásadní jmenovatel: jazz. V případě třináctiminutové skladby „Scherzoid“, kterou v letech 2003-4 napsal MARK-ANTHONY TURNAGE (roč. 1960) byly inspirace jazzem skutečně určující, místy bylo patrné okouzlení zvukem tvůrčího souznění Milese Davise s orchestrem Gila Evanse z přelomu 50. a 60. let. Druhá kompozice, „Asyla“ (op. 17), kterou stvořil THOMAS ADÉS (nar.1971) a za níž získal v roce 2000 Grawemeyerovu cenu jako nejmladší vítěz tohoto „hudebního Oscara“ v historii, trvá 35 minut a je členěna do čtyř vět, z nichž pouze třetí je pojmenována – Ecstasio. Kromě jazzových vlivů lze v hudebním toku, místy až brutálně vypjatém, vystopovat prvky romantické, impresionistické i klasicistní hudby, stejně tak Stravinského pohanských rituálů i Brittenovy barevnosti a plasticity. Třetí věta pak přináší opravdovou crossoverovou extázi, při níž se v neuvěřitelně energetickém, dynamickém a pulsujícím toku snoubí bigbandový jazz s technem! Zde především žestě sází i šestinové noty! A v této souvislosti vyslovím svoji domněnku, která se po tomto výkonu stala neotřesitelnou jistotou, že Filharmonie Hradec Králové má ty nejlepší symfonické žestě přinejmenším v českých luzích a hájích!

Druhou polovinu koncertu pak vyplnil čtyřicetiminutový violoncellový koncert „Colored Field“ z roku 1994, rovněž oceněný prestižní Grawemeyerovou cenou (2002). Dílo napsal americký skladatel AARON JAY KERNIS (roč.1960) a bylo původně určeno pro anglický roh. Myslím si, že violoncello je pro tvůrčí záměr (téma holocaust) rozhodně vhodnější, zvlášť, když se ho chopí virtuóz se srdcem na dlani. A takovým interpretem je bezesporu Jan-Filip Ťupa, muzikant v Kristových letech, v Německu narozený Čech, především však milovník soudobé hudby.

Myšlenka napsat toto dílo se zrodila po autorově návštěvě nacistických vyhlazovacích táborů v Osvětimi a Birkenau v roce 1989. Jedno brooklynské dítě si tady utrhlo stéblo trávy a začalo jej žvýkat. A Kernis náhle viděl, jak se to osvětimské pole trávy barví do ruda židovskou krví. Uvědomil si, že tato louka byla součástí toho nejhrůznějšího pekla na Zemi.

Violoncellová hra má nejblíže k židovskému lamentu, zvláště ve dvou osamocených partech. Zároveň sólový nástroj svádí boj s orchestrem, který ho místy válcuje a zcela pohltí. Ale to byl také záměr skladatele, nikoli Filharmonií Hradec Králové nezvládnutá dynamika! Violoncello svůj boj prostě prohrává. Zároveň se violoncello dokáže i zasnít, aby jej vzápětí pozřela noční můra v orchestrálním podání. Kromě žesťů a bicích nástrojů podávají neskutečně barvitý a emocionální výkon také smyčce!

Filharmonie Hradec Králové a pane dirigente Vronský, smekám před vámi s tou nejhlubší úctou!

Jan Hocek, publicista