english2023    24. 10. 26. 10. 3. 11.



« Zpět na program HFHK 2017

Úterý 24/10 2017, 20.00 h
Sál Filharmonie Hradec Králové

Cristóbal Halffter

Tiento del primer tono y batalla imperial [Tiento v prvním modu a císařská bitva], (1986)

Komponována na objednávku B.O.G. (Basilej) na dvě staré španělské varhanní skladby: „Tiento del primer tono“ od Antonia de Cabezóna (1510–1566) a „Batalla imperial“ od Juana Bautisty Cabanillesa (1644–1712) jako znějící dárek pro Paula Sachera k jeho 80. narozeninám
Prem. 2. 9. 1986, Basilej, Symfonický orchestr Basilej, Cristóbal Halffter

Peter Lieberson

Neruda Songs [Písně na texty Pabla Nerudy] pro mezzosoprán a orchestr (2005)

  • 1. Si no fuera porque tus ojos tienen color de luna [Kdyby tvé oči neměly barevnost měsíce]
  • 2. Amor, amor, las nubes a la torre del cielo [Lásko má, lásko, bílé mraky už vystoupily]
  • 3. No estés lejos de mí un solo día [Daleko ode mne nebuď ani v jednom jediném dni]
  • 4. Ya eres mía. Reposa con tu sueño en mi sueño [Teď už jsi moje. K mému spánku svůj spánek přiviň]
  • 5. Amor mío, si muero y tú no mueros [Má lásko, jestli umřu a ty budeš dál žít]

Objednávka Losangeleské filharmonie (hudební ředitel Esa-Pekka Salonen, podepsáno Marcií a Gary Hollanderovými) a Bostonského symfonického orchestru (hudební ředitel James Levine)
Prem. 20. 5. 2005, Losangeleská filharmonie, Lorraine Huntová-Liebersonová, Esa-Pekka Salonen
Grawemeyer Award 2008

Přestávka

Roberto Sierra

Symfonie č. 4 (2009)

  • 1. Moderadamente rápido (čtvrťová nota = 116)
  • 2. Rápido (čtvrťová nota s tečkou = 104)
  • 3. Tiempo de bolero (čtvrťová nota = 50)
  • 4. Muy rápido y rítmico (půlová nota = 120)

Objednávka konsorcia, jehož členy jsou: Filadelfský orchestr, symfonické orchestry v Baltimore, Cincinnati, Detroitu, Grand Rapids, Nashville, New Jersey, Richmondu, Virginii, Sinfonietta Chicago, Filharmonie Rochester, Americká orchestrální akademie New World Symphony a Organizace Sphinx
Prem. Nashville, říjen 2009, Symfonický orchestr Nashville, G. Guerrero

Cristóbal Halffter

Preludio para Madrid [Preludium pro Madrid], 2002 (1991/2002), fandango pro orchestr

Prem. 28. 6. 2003, Stuttgart, Stuttgartští filharmonici, Pedro Halffter Caro

Edita Adlerová mezzosoprán
Filharmonie Hradec Králové
José Miguel Rodilla dirigent

Světelný design: Jaromír Vlček
Osvětlovací a vizuální technologie: Petr Zima

Filharmonie Hradec Králové věnuje provedení Písní na texty Pabla Nerudy Petera Liebersona památce paní Ludmily Davidové (*12. 9. 1960 – †12. 8. 2017), dlouholeté hráčky ve skupině prvních houslí.


Skladba Tiento v prvním modu a císařská bitva (1986) španělského skladatele Cristóbala Halfftera (*1930) vznikal na objednávku Basilejské orchestrální společnosti jako dárek pro dirigenta a mecenáše umění Paula Sachera k jeho 80. narozeninám. Když se Sacher v roce 1934 oženil s Majou Stehlinovou, vdovou po průmyslníku Emanuelu Hoffmannovi z farmaceutické společnosti F. Hoffmann-LaRoche, stal se jedním z nejbohatších Švýcarů. Nový miliardář však považoval peníze jen za propůjčené a s horečným úsilím a bezpodmínečnou velkorysostí vracel nabyté bohatství formou podpory kultury zpět své vlasti. Hudební zájmy Sachera se soustředily na soudobé skladby a starou hudbu. Halffter zvolil jako východisko svého gratulačního orchestrálního kusu dvě staré varhanní skladby: Tiento del primer tono od slepého varhaníka španělských králů Antonia de Cabezóna (1510–1566) a skladbu Batalla imperial připsanou na počátku 20. století Juanu Bautistovi Josému Cabanillesovi (1644–1712). Tiento označuje volnou instrumentální formu, jejímž prostřednictvím se hráč seznamuje s hrou v různých tóninách, del primer tono znamená v první církevní tónině, dórickém modu. Batalla pak usiluje o hudební vyjádření bitevních scén. Její pravidelnou součástí bývá závěrečné díkuvzdání. I když autorem hudby citované Halffterem může být i německý varhaník Johann Caspar Kerll (1627–1693), samozřejmě má být popisováno vítězství Španělů, konkrétně bitva u Piave (1525), ve které císař a španělský král Karel V. zajal francouzského krále Františka I. Skutečného oslavence Halffter připomíná tóny eS-A-C-H-E-Re (re=d), které po první kulminaci jímavě zazní v hobojích a violách. Pikola a bicí nástroje připomínají pochodové hudby karnevalu Fasnacht, kterým basilejští protestanté od pondělí po Popeleční středě po tři dny rádi popichují své katolické sousedy. Halffterovo Preludium pro Madrid je založeno na fandangu připisovanému Antoniu Solerovi (1729–1783), katalánskému skladateli a domácímu učiteli hry na cembalo na královském dvoře. Soler sice v sazbě oddaně sledoval svého předchůdce v Escoriallu, Domenica Scarlattiho, ale otevřel se také vlivům lidové hudby. Tyto znaky vykazuje i 462 taktů dlouhé fandango, mistrovsky spojující nejrozšířenější španělský tradiční tanec živého tempa a trojdobého metra se stále se opakujícím basovým motivem. Halffter upravil Fandango Solera pro sbor a orchestr při příležitosti volby Madridu za Evropské hlavní město kultury v roce 1992, orchestrální verze díla pochází z roku 2002.

Místa provedení Tienta v prvním modu a císařské bitvy od listopadu 1996: Berlín, Madrid, Palermo, Malaga, León, Bern, Valencie, Segovia, Frankfurt n. M., Bukurešť, Saarbrücken, Las Palmas de Gran Canaria, Santa Cruz (Tenerife), Madrid, Drážďany, Essen, Toulouse, Oslo, Bergen, Chicago, Bayreuth, Gera, Stuttgart, Sevilla, Interlochen, Halle, Stendal, Basilej, Freiburg, Turín, Tokio, Kanagawa, Fukušima, Osaka, Ballrechten-Dottingen, Lübeck, Murcia, Zaragoza, Graffeneg, Greeley, Bogota, Cáchy, Düsseldorf, Kolín n. R., Las Palmas, Braunschweig, Osnabrück, Hamburk, Mnichov, Řezno, Wiesbaden, Šanghaj, Athény, Ibaque, Cali, Bogota, Miami, Moskva, Valladolid, Rochester, Toledo, Ponferrada
Místa provedení orchestrální verze Preludia pro Madrid: Salamanca, Stuttgart, Berlín, Bayreuth, Kiel

Americký skladatel Peter Lieberson (1946–2011), syn někdejšího prezidenta nahrávací společnosti Columbia Records, objevil Sto sonetů o lásce Pabla Nerudy náhodou na letišti v Albuquerque, když jej upoutal růžový obal knihy. Po letmém nahlédnutí jej hned napadlo, že některé ze sonetů chilského nositele Nobelovy ceny věnované Matildě Urrutiové zhudební pro svou ženu Lorraine. Lorraine Huntová-Liebersonová (1954–2006) byla americká mezzosopranistka. V roce 1981 zvítězila v soutěži sponzorované Metropolitní a Bostonskou operou. Pak se věnovala převážně, i když ne výlučně, baroknímu repertoáru. V roce 1997 si ji Lieberson vybral pro premiéru své opery Ašókův sen, která pojednává o indickém králi šířícím toleranci, soucit a nenásilí. Buddhismus propagující skladatel uzavřel s pěvkyní manželství v roce 1999. Příležitost ke zhudebnění Nerudových sonetů přišla, když Losangeleská filharmonie a Bostonský symfonický orchestr objednaly u skladatele dílo přímo určené pro Lorraine. Písně na texty Pabla Nerudy začal Lieberson komponovat v roce 2003. V roce 2005 se Lorraine dozvěděla, že má rakovinu. Cyklus v témže roce ještě zazpívala v premiéře s Losangeleskou filharmonií a dirigentem Salonenem v Los Angeles, s Bostonským symfonickým orchestrem a dirigentem Levinem v Bostonu a New Yorku (záznam z Bostonu vydal label Nonesuch) a naposledy s Clevelandským orchestrem a dirigentem Spanem v Clevelandu. Manželku skladateli a vzácný hlas hudebnímu světu vzala nemoc navždy v červnu 2006. Univerzita v Louisville ocenila v roce 2008 Písně na texty Pabla Nerudy Grawemeyerovou cenou. V každém z pětice zhudebněných sonetů, které rekapitulující ve zkratce vývoj milostného vztahu od první vášně až do závěru života, se podle skladatele zrcadlí jiná tvář lásky. První píseň je pochvalou a díkem milované (milovaná = bienamada). Druhá vyvolává představu Nerudova domova, fascinujícího malého vesmíru na Isla Negra. Třetí píseň odráží úzkost lásky: bolest odloučení a strach z něho. Ve čtvrté již navíjí svůj osud noc, oslava lásky stárnoucích milenců se chýlí ke konci. Pátá píseň je velmi smutná a konejšivá zároveň. Nese s sebou poznání, že bez ohledu na to, jak člověka láska blaží, přijde čas, kdy se budeme muset oddělit od těch, které milujeme. Pro lásku však neexistuje smrt. Stává se dlouhou řekou, která již není symbolem uplývání k smrti, ale životadárným zdrojem, který probouzí zvápenatělé srdce. Mění se jen země, kterou omývá.

Místa provedení Písní na texty Pabla Nerudy: Los Angeles, Boston, New York, Cleveland, Berlín, Curych, Memphis, Filadelfie, Portugalsko (Oporto), Denver, Birmingham, Canton, Atlanta, Napa Valley, Londýn, Berkeley, Seattle, Aberdeen, Chautauqua, Cambridge (MA), Providence, Francie, Fresno, Arlington, Cheltenham, Toronto, Halifax, Amsterdam, Kolín n. R., Paříž, Dánsko, Columbus, Davis, Annapolis, Minnepolis, New Haven, Rotterdam

Skladatel portorického původu Roberto Sierra (*1953) ve svých dílech „tropikalizuje“ tradiční formy klasické hudby. „Tropikalizací“ skladatel myslí začlenění rytmů, bicích nástrojů a dalších projevů lidové hudební kultury Západoindického souostroví a jihoamerického kontinentu. Nejde jen o povrchové uplatnění cizokrajných prvků, ale o hlubší prolnutí západoevropské a latinskoamerické hudby. Symfonie č. 4 vznikla na objednávku dvanácti amerických orchestrů sdružených pod záštitou Organizace Sphinx podporující hudbu současných černošských a latinskoamerických skladatelů. Do úvodu díla Sierra vetkl citát z Brahmsovy Symfonie č. 1. Brahms oprostil symfonii od literárního zatížení nebo autobiografických rysů a založil její strukturování na autonomní síle hudby. Brahmsova kompoziční technika spočívala v nepřetržitém rozvíjení malých motivických buněk v delších evolučních plochách. Také Sierra dává místo naplňování schématu klasické sonátové formy přednost okamžitému rozvíjení motivů a staví strukturu na narůstání energie a zahušťování zvukových vrstev. Připomíná to Symfonické fantazie (Symfonii č. 6) Martinů, které něco drží pohromadě, vlastně bez formy. Nevíme co, ale má to jednu linku. Vysvětlením může být fakt, že se Sierra v období kompozice symfonie zabýval konceptem paměti, proustovskými obrazy ukládanými mimovolně do paměti. V Proustově románu Hledání ztraceného času je vzpomínka z dětství vyvolána například vůní. Podobně v druhé větě Sierrovy symfonie se ústředním prvkem stane melodický útržek, který skladatel zasunul do posluchačova podvědomí již v první větě. Třetí věta se podle skladatele odvíjí celá na způsob snu. Vracející se obrazy nejsou nikdy stejné. Budí dojem známosti, ale současně jsou zvláštně cizí. Tempový předpis věty odkazuje k boleru, ve Španělsku populární formě písně nebo tance. Vzrušeným finálem prostupuje rytmus kubánského tance rumby, který požírá ostatní prvky hudební struktury. Kubánský původ mají i jednoduchá ozvučná dřívka, která udávají rytmus. Ten je založen na přesunech důrazů (prv-ní dru-há tře-tí čtvr-tá prv-ní dru- tře-tí čtvr-tá – podtržená slabika = úder, tučná = důraz). Akcenty na atypických místech a kombinace dvou a trojdobých rytmů byly hnací silou již Brahmsových rozvíjejících variací. Sierrovi jde o transkreaci: tvůrčí způsob převodu myšlenky latinskoamerické hudby do jazyka západoevropské hudby při zachování citového účinku originálu. Skladatel tak skrytě vyjadřuje přesvědčení o rovnocennosti latinskoamerické hudební kultury. Jde o stejnou strategii, jakou použil Dvořák, když ve struktuře klasické symfonie letmo uplatnil rytmus furiantu.

Zjistitelná místa provedení symfonie: Nashville, New Jersey, Cincinnati, Baltimore, Richmond, Detroit, Veil, Ithaca

José Miguel Rodilla studoval dirigování, kompozici a hru na klarinet ve Valencii, Alicante, Rotterdamu a na salcburském Mozarteu. Na Royal College of Music získal v oboru dirigování diplom s vyznamenáním (LRSM). Kromě toho se zúčastnil různých dirigentských kurzů vedených Michaelem Gielenem, Aldem Ceccatem ad. Jako dirigent debutoval v roce 1990 s Orchestrem konzervatoře v Murcii, jehož je od roku 1996 šéfdirigentem. S orchestrem absolvoval turné nejen po Španělsku, ale také Maďarsku a Portugalsku. Na Mezinárodním festivalu mládežnických orchestrů v Murcii získal v roce 1991 ocenění „nejlepší dirigent“. V roce 1993 založil soubor Concertus Novo, který se specializuje na interpretaci soudobé hudby. S tímto souborem hostoval na většině renomovaných festivalů soudobé hudby. V letech 1997–2012 byl šéfdirigentem Symfonického orchestru Regionu Murcia. S tímto orchestrem vystoupil mj. v madridském Teatro Real. Hostuje u symfonických orchestrů ve Španělsku, Portugalsku, Argentině, Paraguayi, Venezuele, Mexiku, Kanadě, Německu, Itálii, Česku, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Turecku a Číně. Diriguje rovněž operu, nejčastěji italskou, a španělskou zarzuelu. Spolupracoval se sólisty jako je Montserrat Caballé, Pepe Romero, Steven Isserlis, Sol Gabetta, Pierre Amoyal ad. Je docentem na katedře dirigování na Conservatorio Superior de Música ve španělské Murcii. Vedl mistrovské kurzy dirigování na univerzitách v Montrealu, Dallasu aj.

Mezzosopranistka Edita Adlerová vystudovala Konzervatoř v Pardubicích ve třídě Svatavy Šubrtové. V roce 1991 absolvovala jako Carmen v Divadle J. K. Tyla v Plzni a stala se tak nejmladší představitelkou této role v historii české opery. Vzdělání si doplnila na mistrovských kurzech u Andreje Kucharského a Iriny Kondratěnko. Je držitelkou ceny Českého hudebního fondu. Spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí. Je členkou Originálního hudebního divadla Praha, kde se již přes dvacet let věnuje interpretaci díla Antonína Dvořáka. Byla sólistkou divadla Le Grand Théâtre du Puy du Fou ve Francii. Věnuje se převážně koncertní činnosti – zpívá sólové party oratorií s orchestry, účinkuje i v programech s komorním obsazením. Vytváří autorské moderované hudební projekty, jako například „Ave Maria“, „Španělský večer s Carmen“ nebo „George Gershwin – Muž, který neodešel“. Společně se sopranistou Annou Hlavenkovou založila soubor Canto Dolce, který se zaměřuje na barokní hudbu. Vystupuje na významných mezinárodních festivalech – Pražské jaro, Classique au large v Saint-Malo, hudební festival v Gorizii, Smetanova Litomyšl, Struny podzimu, Třeboňská nokturna, Hudební festival L. v. Beethovena aj. Jako sólistka vystupuje s českými i zahraničními orchestry (mj. s Orchestre Philharmonique de Prague, Geneva Production) a předními dirigenty (Serge Baudo, Petr Altrichter, Benjamin Ashkenazy ad.) ve významných koncertních sálech – barcelonském Palau de la Música Orfeó Català nebo KKL Luzern. V komorních projektech pravidelně spolupracuje s klavíristou Emmanuelem Quiquemellem, sopranistkou Gabrielou Beňačkovou, varhaníkem Václavem Roubalem, kytaristou Miroslavem Žárou nebo violistou Vladimírem Bukačem. Spolupodílela se na několika CD, natočila dvě profilová. Účinkovala v Německu, Rakousku, Francii, Itálii, Polsku, Slovensku, Rumunsku, Švýcarsku, Lotyšsku, Gruzii, Moldávii, Španělsku, Maroku, Egyptě a Spojených Arabských Emirátech.

Filharmonie Hradec Králové byla založena v roce 1978 pod názvem Orchestr města Hradec Králové, o rok později bylo těleso přejmenováno na Symfonický orchestr Hradec Králové, v roce 1987 na Státní symfonický orchestr Hradec Králové. Od vzniku České republiky (1. 1. 1993) nese orchestr název Filharmonie Hradec Králové, vyjadřující historickou kontinuitu sahající přes Filharmonii Sokola v Hradci Králové (1921–65) až k Filharmonické jednotě činné ve městě od roku 1887. Významné období uměleckého rozkvětu tělesa je spojeno se jménem prof. Františka Vajnara, který pracoval jako šéfdirigent s orchestrem nepřetržitě od roku 1991 až do roku 2001, kdy byl jmenován čestným šéfdirigentem tělesa. V letech 2001–2012 působil na postu šéfdirigenta tělesa Ondřej Kukal. Od sezony 2012–2013 je šéfdirigentem FHK Andreas Sebastian Weiser. FHK vystoupila na pódiích významných koncertních síní Evropy (Grosser Musikvereinssaal ve Vídni, Gewandhaus v Lipsku, Victoria Hall v Ženevě, Queen Elizabeth Hall v Antverpách, Tonhalle v Düsseldorfu, Neue Flora v Hamburku, KKL v Luzernu aj.), účinkovala v Belgii, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Španělsku a švýcarském Murtenu. Některé z koncertů byly přenášeny Českou televizí, Televizí Noe a Českým rozhlasem Praha. Dosaženou interpretační kvalitu orchestru dokumentují CD nahrávky pro tuzemské i zahraniční společnosti nebo pro Český rozhlas. FHK účinkuje na významných festivalech (Pražské jaro, Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy aj.). Od roku 2005 je, spolu s Českým rozhlasem Vltava, pořadatelkou unikátního festivalu Hudební fórum Hradec Králové, v rámci kterého provedla české premiéry děl Schnittkeho, Pendereckého, Henzeho, Kančeliho, Gubajduliny, Corigliana, Tan Duna, Arvo Pärta, ad. Všechny koncerty Hudebního fóra pravidelně živě přenáší Český rozhlas Vltava. Filharmonie Hradec Králové se dlouhodobě věnuje prolínání hudebních žánrů a koncertům typu crossover.

Peter Lieberson
Neruda Songs [Písně na texty Pabla Nerudy]

1.

Si no fuera porque tus ojos tienen color de luna,
de día con arcilla, con trabajo, con fuego,
y aprisionada tienes la agilidad del aire,
si no fuera porque eres una semana de ámbar,

Kdyby tvé oči neměly barevnost měsíce,
ohně, břidlic a práce v úsvitu vlídném,
kdybys neovládala hbitý let vichřice,
kdyby ses nestala pro mne jantarovým týdnem,

si no fuera porque eres al momento amarillo
en que el otoño sube por las enredaderas
y eres aún el pan que la luna fragante
elabora paseando su harina por el cielo,

kdybys mi nebyla chvílí, která je plavá,
když po břečťanech podzim šplhá k půnebí,
kdybys nebyla chlebem, jejž luna zadělává
a při tom rozprašuje mouku po nebi,

oh, bienamada, yo no te amaría!
En tu abrazo yo abrazo lo que existe,
la arena, el tiempo, el árbol de la lluvia,

ó milovaná, sotva bych láskou k tobě se mučil!
Já objímám svět, když beru tě do náručí,
písčiny, stromy, čas, déšť, co se lije

y todo vive para que yo viva:
sin ir tan lejos puedo verlo todo:
veo en tu vida todo lo viviente.

a všechno, co existuje, abych já mohl žít,
všechno mám blízko, všechno smím okusit:
ve tvém životě vidím všechno, co žije.

(Pablo Neruda: Sto sonetů o lásce, Ráno, VIII)

2.

Amor, amor, las nubes a la torre del cielo
subieron como triunfantes lavanderas,
y todo ardió en azul, todo fue estrella:
el mar, la nave, el día se desterraron juntos.

Lásko má, lásko, bílé mraky už vystoupily
jako vítězné pradleny na vesmírnou věž,
všechno zaplálo modří, všude hvězdy byly:
do vyhnanství šlo moře a loď a den s ní též.

Ven a ver los cerezos del agua constelada
y la clave redonda del rápido universo,
ven a tocar el fuego del azul instantáneo,
ven antes de que sus pétalos se consuman.

Pojď shlédnout třešně vody, do kterých hvězdy prší,
okrouhlé ucho klíče vesmíru bez hranic,
dotkni se ohně modří, která chvílemi srší,
pojď, dřív než z jejích lístků nezbude pro nás nic.

No hay aquí sino luz, cantidades, racimos,
espacio abierto por las virtudes del viento
hasta entregar los últimos secretos de la espuma.

Mimo světlo a mnohost a hrozny nic tu není
a mimo prostor, v kterém divoký vichr slídí,
dokud mu neodevzdá poslední zázrak pěny.

Y entre tantos azules celestes, sumergidos,
so pierden neustros ojos adivinando apenas
los poderes del aire, las llaves submarinas.

Ponořené v té modři nebes se naše oči
ztrácejí jako v mlze a s obtížemi vidí,
kde jsou podmořské klíče, kde konec vzdušné moci.

(Pablo Neruda: Sto sonetů o lásce, Ráno, XXIV)

3.

No estés lejos de mí un solo día, porque cómo,
porque, no sé decirlo, es largo el día,
y te estaré esperando como en las estaciones
cuando en alguna parte se durmieron los trenes.

Daleko ode mne nebuď ani v jednom jediném dni
protože – ten den je dlouhý a nevím bůhví jaký,
a já čekám a čekám, jako když v některém období
na malém nádraží v lesích náhle usnuly vlaky.

No te vayas por una hora porque entonces
en esa hora se juntan las gotas del desvelo
y tal vez todo el humo que anda buscando casa
venga a matar aún mi corazón perdido.

Neopouštěj mě ani hodinu, neboť ta hodina
koncentruje pozvolna všechny krůpěje bdění
a možná, že všechen dým vystupující z komína
přijde nakonec udusit můj život opuštěný.

Ay que no se quebrante tu silueta en la arena,
ay que no vuelen tus párpados en la ausencia:
no te vayas por un minuto, bienamada,

Kéž se tvé křehké obrysy v písku nerozpadnou,
kéž něžná víčka se ode mne nevzdálí přespříliš:
ani na minutu, milá, proto neodcházej již,

porque en ese minuto te habrás ido tan lejos
que yo cruzaré toda la tierra preguntando
si volverás o si me dejarás muriendo.

neboť v té minutě bys mohla daleko odejít snadno,
že já bych prochodit musel celou zem a všude se ptát,
zdali se ke mně vrátíš, nebo mě necháš umírat.

(Pablo Neruda: Sto sonetů o lásce, Poledne, XLV)

4.

Ya eres mía. Reposa con tu sueño en mi sueño.
Amor, dolor, trabajos, deben dormir ahora.
Gira la noche sobre sus invisibles ruedas
y junto a mí eres pura como el ámbar dormido.

Teď už jsi moje. K mému spánku svůj spánek přiviň,
ať oddechne si láska i bolest trýznivá.
Noc otáčí jak kočár koelsy obrovskými,
ryzí jak spící jantar vedle mne spočíváš.

Ninguna más, amor, dormirá con mis sueños.
Irás, iremos juntos por las aguas del tiempo.
Ninguna viajará por la sombra conmigo,
sólo tú, siempreviva, siempre sol, siempre luna.

Nebude žádná jiná, lásko, spát se sny mými,
jen my dva půjdem spolu, kam bude potřebí.
Žádná nebude se mnou se prodírat již stíny,
jen ty, věčná jak měsíc, jak slunce na nebi.

Ya tus manos abrieron los puños delicados
y dejaron caer suaves signos sin rumbo,
tus ojos se cerraron como dos alas grises,

Tvé ruce spanilé už rozevřely pěsti
a padly s bezcílným znamením na pelesti,
tvé oči zavřely se jak křídla šedivá:

mientras yo sigo el agua que llevas y mel lleva:
la noche, el mundo, el viento devanan su destino,
y ya no soy sin ti sino sólo tu sueño.

zatímco já se dívám, jak tvá voda odplývá:
svůj osud navíjí noc, temný svět a vánek,
ničím jsem bez tebe, jsem teď pouze tvůj spánek.

(Pablo Neruda: Sto sonetů o lásce, Noc, LXXXI)

5.

Amor mío, si muero y tú no mueres,
amor mío, si mueres y no muero,
no demos al dolor más territorio:
no hay extensión como la que vivimos.

Má lásko, jestli umřu a ty budeš dál žít,
má lásko, jestliže než já zemřeš ty dříve,
nedovolme, ať bolest rozdrásá náš cit:
všechno, co bylo s námi, ať zůstane živé.

Polvo en el trigo, arena en las arenas
el tiempo, el agua errante, el viento vago
nos llevó como grano navegante.
Pudimos no encontrarnos en el tiempo.

Tak jako prášek písku, jak semeno obilí,
bludné vody a větry, co z neznáma plynou,
dvě naše malá zrnka prostorem nosily.
Vždyť jsme se lehce mohli v té rozloze minout.

Esta pradera en que nos encontramos,
oh pequeño infinito! devolvemos.
Pero este amor, amor, no ha terminado,

Louku, na níž jsme tenkrát se my dva potkali,
to malé nekonečno, můžeme zase vrátit.
Ale láska, má lásko, se smrtí nezkalí,

y así como no tuvo nacimiento
no tiene muerte, es como un largo río,
sólo cambia de tierras y de labios.

jak dlouhá řeka bude omývat pevniny,
nemůže zemřít, ani se nedokáže ztratit,
změní jen podle půdy a rtů své odstíny.

(Pablo Neruda: Sto sonetů o lásce, Noc, XCII)

Přebásnil Jan Pilař za jazykové spolupráce Zdenky Brančíkové

Výkladové texty: Mgr. Marek Hrubecký

« Zpět na program HFHK 2017