english2019    15. 10. 17. 10. 22. 10. 24. 10.



Vstupenky « Zpět na program HFHK 2019

Úterý 22/10 2019, 20.00 h
Sál Filharmonie Hradec Králové

Americké příběhy

Michael Daugherty (*1954)

Tales of Hemingway [Hemingwayovy příběhy] pro violoncello a orchestr (2015)

  • 1. Big Two-Hearted River [Velká řeka s dvěma srdci]
  • 2. For Whom the Bell Tolls [Komu zvoní hrana]
  • 3. The Old Man and the Sea [Stařec a moře]
  • 4. The Sun Also Rises [I slunce vychází]

Objednávka Nashvillského symfonického orchestru a konsorcia sestávajícího z Ashevillského symfonického orchestru, Detroitského symfonického orchestru, Symfonického orchestru El Paso, Filharmonie Erie, Redwoodského symfonického orchestru, Symfonického orchestru Jižní Floridy a Virginského symfonického orchestru
Prem. 17. 4. 2015, Nashville, Zuill Bailey, Nashvillský symfonický orchestr, Giancarlo Guerrero
Grammy 2016 v kategorii nejlepší soudobá klasická skladba

Nakladatel: Faber Music

- - - Přestávka - - -

John Corigliano (*1938)

Symfonie č. 1 (1988)

  • 1. Apologue: Of Rage and Remembrance [Obrana: Ze vzteku a vzpomínky]
  • 2. Tarantella [Tarantela]
  • 3. Chaconne: Giulio's Song [Chaconne: Giuliova píseň]
  • 4. Epilogue [Dohra]

Objednávka Chicagského symfonického orchestru k 100. výročí orchestru
Prem. 15. 3. 1990, Chicago, Chicagský symfonický orchestr, Daniel Barenboim
Grawemeyerova cena 1990
2 Grammy 1991 v kategoriích nejlepší soudobá klasická skladba a nejlepší orchestrální provedení
Grammy 1996 v kategorii nejlepší klasické album

Tomáš Jamník violoncello
Filharmonie Brno
Peter Vrábel dirigent

Světelný design: Jaromír Vlček
Osvětlovací a vizuální technologie: Petr Zima


Inspiračními zdroji i emocionálními rámci děl Michaela Daughertyho jsou symboly Ameriky, od Supermana, přes Rio Grande po Ernesta Hemingwaye. Mladická záliba amerického spisovatele ve hře na violoncello určila sólový nástroj Daughertyho koncertu. Skladatel si v něm dal za cíl složit velké a současně neotřelé violoncellové melodie. S výjimkou úvodní části koncert podrobně ilustruje konkrétní literární scény, resp. výroky Hemingwayových hrdinů. První věta připomíná leitmotiv spisovatelovy tvorby: téma uzdravení skrze krajinu ve volné přírodě, v tomto případě válečných traumat prostřednictvím rybářského výletu. V druhém příběhu violoncello doprovází do boje mučedníka španělského protifašistického odboje. Jeho smrtí ubyde i mne, na druhé straně dokud bude žít jeden z nás, budeme žít oba, zní klíčové poselství. Žalozpěv třetí věty vyjadřuje soucit s rybářem, který přišel o harpunovanou velrybu, porozumění pro lidský úděl věčného boje s přírodou i úctu k nezlomnosti člověka. Finále vykresluje explozi fiesty ve španělské Pamploně, rozrušení z nefingovaného nebezpečí koridy a vyzvání k tanci. Románové moto z Kazatele – „I slunce vychází, a slunce zapadá, a k místu svému chvátá, kdež vychází“ – odkazuje ke koloběhu života. Zatímco si odcházející „ztracená“ generace představuje, co si mohla užít, nebýt velké války, nové pokolení přichází.

Tragicky laděnou Symfonií č. 1 chtěl Corigliano připomenout své přátele, kteří zemřeli na AIDS. Podnětem ke kompozici byla zpráva, že se virem HIV nakazil skladatelův duševní souputník Shelly Shkolnik. První věta se pohybuje od pocitů zlosti a nespravedlnosti – jako by pěst chtěla prorazit betonovou zeď – k nostalgickým myšlenkám na umírajícího amatérského klavíristu (viz citát Albénizova Tanga v romantizující transkripci Godowského). Chorobné halucinace i světlé okamžiky vědomí vykresluje druhá věta. Corigliano v ní rozvíjí hudební materiál své starší tarantely věnované Jacku Romannovi. Zrychlující se italský tanec, který měl léčit šílenství připisované kousnutí tarantule, se ironií osudu stal předpovědí progrese duševních příznaků nemoci Romanna, ředitele koncertního oddělení výrobce klavírů Baldwin. Třetí věta je postavena na 12 opakujících se akordech a obměnách ostatních hlasů. Melodie sólového violoncella je inspirovaná studentskou nahrávkou improvizace amatérského violoncellisty Giulia, hlas druhého violoncella patří jeho učiteli, hlasy ostatních sól dalším konkrétním obětem nemoci. Ze vstupního motivu celé symfonie pak vyroste mohutný pohřební pochod, hudební obdoba památníku AIDS Memorial Quilt. V epilogu zní ozvěna tanga, tarantely a Giuliovy písně proti zvukovým vlnám zmnožených žesťových nástrojů – symbolu bezčasí.

Tomáš Jamník studoval v Praze (HAMU), Lipsku a Berlíně (UdK Berlin), kde v současnosti žije. V roce 2006 zvítězil na mezinárodní soutěži Pražské jaro, v roce 2011 se stal finalistou a držitelem zvláštního ocenění na soutěži o Cenu Pierra Fourniera v Londýně. Pro Supraphon natočil mj. kompletní dílo Antonína Dvořáka pro violoncello a orchestr. V rámci Karajanovy akademie Berlínských filharmoniků vystupoval jako člen tohoto tělesa, příp. na komorních koncertech s dalšími filharmoniky a renomovanými umělci včetně S. Rattla. V roce 2012 debutoval s Českou filharmonií a o čtyři roky později s londýnským Philharmonia Orchestra. Věnuje se soudobé hudbě, natočil či provedl díla Miroslava Srnky, Slavomíra Hořínky ad. Hraje na nástroj Lorenzo Storioni z roku 1784 zapůjčený ze sbírky A. Voverky.

Dnešní Filharmonie Brno vznikla v roce 1956 sloučením rozhlasového a krajského orchestru a od té doby patří svou velikostí i významem k české orchestrální špičce. Na svých turné provedla na tisíc koncertů v Evropě, ve Spojených státech amerických, v Latinské Americe, na Dálném i na Blízkém východě. V čele orchestru považovaného za autentického janáčkovského interpreta stáli mj. F. Jílek, P. Vronský a P. Altrichter, současným šéfdirigentem je světoznámý D. R. Davies. Těleso se pyšní nejmladší posluchačskou základnou v republice a propracovanou dramaturgií těžící z originálních kombinací hudby starší i současné. Filharmonie Brno je pořadatelkou renomovaných tradičních festivalů Moravský podzim, Velikonoční festival duchovní hudby a Expozice nové hudby.

Peter Vrábel je slovenský dirigent, který žije a pracuje v Praze. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím Orchestru Berg, který svým zaměřením na soudobou hudbu a hudbu 20. století přináší od roku 1995 svěží vítr na českou hudební scénu. Peter Vrábel aktivně spolupracuje se současnou českou i světovou skladatelskou špičkou a prostřednictvím nejrůznějších projektů vytváří inspirativní tvůrčí prostor pro vynikající umělce mladé generace. Vytvořil velké množství snímků pro Český rozhlas, své všestranné schopnosti využil při natáčení alba jazzového pianisty F. Mantootha nebo při nahrávání pro film. Hostoval v Národním divadle v Praze. Je držitelem Ceny Gideona Kleina a ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby od České hudební rady.

Výkladové texty: Mgr. Marek Hrubecký

« Zpět na program HFHK 2019