english2020    11. 10. 13. 10. 15. 10.



Vstupenky « Zpět na program HFHK 2020

čtvrtek 15/10 2020, 20.00 h
Sál Filharmonie Hradec Králové

F3 – Gran Toccata

Thomas Larcher

Chiasma for orchestra (2017)

Objednávka Orchestru Gewandhausu financovaná Hudební nadací Ernsta von Siemense
Prem. 15. 3. 2018, Lipsko, Gewandhausorchester, Andris Nelsons

 

Dieter Ammann

Klavírní koncert – „Gran Toccata“ (2016–19)

Objednávka BBC Radio 3, Bostonského symfonického rochestru, Vídeňského koncertního domu, Luzernského festivalu, Mnichovských filharmoniků a Tchajpejského symfonického orchestru
Prem. 19. 8. 2019, Royal Albert Hall Londýn (BBC Proms 2019), Andreas Haefliger, Symfonický orchestr BBC, Sakari Oramo

 

- - - Přestávka - - -

 

Jörg Widmann (*1973)

Houslový koncert č. 2 (2018)

Objednávka Suntory Hall, Pařížského orchestru a Symfonického orchestru Hesenského rozhlasu
Prem. 31. 8. 2018, Tokio, Suntory Hall, Carolin Widmann, Tokijský metropolitní symfonický orchestr, Jörg Widmann

 

Olga Šroubková housle

Daniel Wiesner klavír

Janáčkova filharmonie Ostrava

Kaspar Zehnder dirigent

 

Skladatel a klavírista Thomas Larcher, spoluzakladatel a do roku 2003 umělecký vedoucí festivalu Klangspuren, tedy jednoho z nejproslulejších festivalů nové hudby, přináší na koncertní pódia velkoměst jemnou zvukovou paletu odposlechnutou v přírodě tyrolských údolí. Jedinečné tóny nachází pro vyjádření lidské osamělosti. Když si Orchestr lipského Gewandhausu u tohoto skladatele objednal desetiminutovou skladbu, která by obsahovala celý svět (přinejmenším „nějaký“ celý svět) v jeho různorodosti a strašných krajnostech – kráse i ukrutnosti – skladatel odpověděl zhuštěnou malou symfonií. V ní pracuje s prazdroji hudební skladby (a symfonie zvláště): konfrontací, vývojem a shrnutím. Titul Chiasma je mimo jiné termín pro prostorové uspořádání anatomických struktur, které dává zkřížený tvar. Párování a křížení různorodých prvků je i Larcherův léta rozvíjený kompoziční postup. Obraty starší hudby se proto vynořují v jeho dílech zcela přirozeně, aniž by působily jako pozůstatky minulosti: jako když se prst rukavice obrací do sebe. Tradiční sled akordů způsobilý uzavřít celek skladby skladatel nechává v tomto případě nedopovězený. Je-li zlo popřením dobra (v souvislosti s titulem Larcherovy skladby by se chtělo říct jeho ukřižováním), dál zůstává otevřená možnost, že člověk přehlédne počátek pocházející z dobra, že za osobní svobodou přeslechne výzvu toho, který si svobodný protějšek stvořil. Navázat na hlas akordeonu tichý jako svědomí musí každý posluchač sám.

Dieter Ammann vede dvojí hudební život. Jako výjimečně pohotový trumpetista, klávesista a baskytarista je spojen především s jazzfunkem, který dodal jazzu zemitost rocku. Jako skladatel vážné hudby zapisuje hlemýždím tempem obyčejnou tužkou mraky drobných not, kterými se černají jeho výhradně na objednávku tvořené partitury. Ty praskají ve švech pulsující energií i zvukovou fantazií a zvou posluchače k fyzickému zážitku z jízdy na horské dráze čistě hudebních událostí a akustických vjemů. Partitura Klavírního koncertu ohromí přemrštěnou složitostí rytmů, které lépe zní, než se čtou. Afroamerické rytmické cítění – beat a off beat (tepající základna a tóny kladené mimo tento puls) – zde naráží na limity evropské notace. Podtitul Velká toccata odkazuje k formově uvolněným skladbám, v nichž jde o předvedení zručnosti hráče na klávesový nástroj, který vystupuje až v roli bicisty (toccare = bít), případně druhého orchestru. Neustálé používání rychlých figurací – opakovatelných útvarů jinak zanedbatelného významu – vytváří dojem pohybu, kterému nikdy nedojde energie. Myriády vybroušených plošek skládají zvukové bohatství, jakého od dob Ravela nikdo nedosáhnul. Ammann věnoval svůj koncert lidem, kteří s bdělou myslí v zájmu trvale udržitelného rozvoje méně konzumují. Oheň jeho hudby má svítit v moři klimatických změn jako maják.

Jörg Widmann se cítí být stejnou měrou klarinetistou i skladatelem. Laureát nejvýznamnějších soutěží ve hře na klarinet začal skládat, aby zachytil nápady vzešlé z improvizace. Kompozice a hra bez přípravy splývá v jeho tvorbě dodnes. Přestože ho nelze označit za tradicionalistu, posluchači jeho hudbě rozumí i bez odborných rozborů. Osobní citovou angažovanost, kterou sdílí s minulými generacemi rakouských a německých skladatelů, jen zasazuje do dnešních souvislostí. Úspěšně tak překlenuje propast mezi novou hudbou, která bývá ke své škodě intuicí neproniknutelná, a hudbou starou, kterou nejde donekonečna jen opakovat. Houslový koncert č. 2 napsal pro svoji sestru, houslovou virtuosku Carolin Widmannovou. Jádrem třívětého díla je druhá věta – Romance – vyrůstající z melodie, kterou „Cara“ přirovnala k dětské písni. Zpěvná melodika pak zrcadlí další dílčí duševní stavy a nálady, jak se na romanci sluší a patří. Tuto více než dvacetiminutovou, 402 taktů dlouhou cestu do vlastního nitra rámují mnohem stručnější krajní věty (první má 50 taktů, třetí 99). V první z nich hledají housle svůj vlastní hlas, je „oťukávána“ jejich schopnost mluvit k dnešku a současně je představen přísně omezený hudební materiál, který bude procházet v nepřetržitých variacích celým koncertem. Finální věta nakonec vytočí tempo i nároky na virtuozitu do krajnosti. Dílo se tak stává podobenstvím cesty ženy od kolébky až k naplnění jejích dospělých ambicí.

Kaspar Zehnder je uměleckým šéfem festivalu Murten Clasic, Symfonického orchestru Biel-Solothurn, Filharmonie Hradec Králové a Mezinárodní letní akademie Biel. V Bernu studoval hru na flétnu u P. Indermühlové a dirigování u E. Körnera. V Curychu, Basileji, Paříži, Sieně a na Evropské Mozartově akademii získal další podněty od A. Nicoleta, R. Weikerta, M. Honecka a Ch. Dutoita. Pravidelně diriguje Slovenskou filharmonii, Rozhlasový symfonický orchestr Bukurešť nebo Sinfonii Varsoviu. Jako flétnista hraje mnoho let v komorních souborech „mit vier“ a Ensemble Paul Klee a účastnil se turné se S. Rattlem a M. Koženou, ze kterého vzešlo CD vydané labelem Pentatone. Jeho vášní jsou rarity a objevy, viz první nahrávku symfonických děl Josepha Laubera aj.

Olga Šroubková je absolventkou Pražské konzervatoře, od roku 2014 studuje na Hochschule für Musik, Theater und Medien Hannover pod vedením prof. Adama Kosteckiho. Je vítězkou Chengdu International Violin Competition (2015), Rodolfo Lipizer Prize (2016), Mezinárodní hudební soutěže Pražské Jaro (2017), laureátkou Michael Hill International Violin Competition (2017), Shanghai Isaac Stern International Violin Competition (2018) ad. Jako sólistka vystupovala mj. s PKF – Prague Philharmonia, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Státní filharmonií Košice. Účinkovala na festivalech Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Smetanova Litomyšl.

Daniel Wiesner studoval na Pražské konzervatoři u Valentiny Kameníkové a na AMU ve třídě prof. Petera Toperczera. V letech 1988 a 1990 absolvoval mistrovské kurzy u Rudolfa Kehrera ve Výmaru. Je vítězem Skotské mezinárodní klavírní soutěže v Glasgow a nositelem ceny z Mezinárodní hudební soutěže Vianna da Motta v Lisabonu. V roce 1993 obdržel Cenu Josefa Hlávky. Je členem komorního souboru „In modo camerale“, který získal v roce 1996 Cenu Českého spolku pro komorní hudbu a v témže roce se stal finalistou soutěže komorní hudby v japonské Ósace. V roce 2009 obdržel Cenu České hudební rady za vynikající interpretaci soudobé hudby a propagaci české tvorby. Od roku 2012 působí na AMU v Praze.

Janáčkova filharmonie Ostrava navazuje na tradici ostravského rozhlasového orchestru, který byl založen v dobách, kdy město navštěvoval Hindemith, Prokofjev a Stravinskij. Symfonický orchestr byl ustaven v roce 1954, od roku 1962 vystupoval pod názvem Státní filharmonie Ostrava. Svůj dnešní název získal v roce 1971 pod vedením dlouholetého šéfdirigenta Otakara Trhlíka. Současným šéfdirigentem je Vasilij Sinajskij. Jako hosté JFO řídili dirigenti Jansons, Baudo, Ančerl, Neumann, Mackerras, Fedosejev, I. Fischer, Wit ad. Orchestr hostoval mj. v USA, Japonsku, Austrálii či Jižní Koreji.

« Zpět na program HFHK 2020